Den s Pavlem Tomaníkem: mám slabost pro melounovou Arizonu

BRNO – Skoro dva metry, přesná střela a přehled na hřišti. Takhle fanoušci znají letošní novou posilu Pavla Tomaníka z ledu. Ale jaké jsou příčiny jeho gólového čarování, co rád dělá a jak se vlastně do dresu s medvědí tlapou na hrudi dostal? To vše se dozvíte v dalším pokračování našeho seriálu, kde představujeme jednotlivé hráče. Už jste si mohli přečíst o Vavim i Grmecovi.

Pavel hraje za Masaryčku první sezónu a nemohlo se mu zatím dařit lépe. Spolu s kapitánem Peterem Bustinem vévodí s deseti body týmovým statistikám. Na jeho výsledky může mít vliv i místo v kabině. „Sedím v koutku vedle Gigiho, takže o srandu je vždycky postaráno. Tedy když se Gigimu daří. Když se mu nedaří, tak je vlastně o zábavu postaráno taky,“ usmívá se Tomaník.

Po maturitě Pavel navštívil i Řím.

Stejně jako většina hokejistů říká, že žádný speciální předzápasový rituál nemá. Ale jako obvykle, opak je pravdou. „Většinou si nově omotám hokejku. Na lopatu dávám černou pásku, aby to měli gólmani těžší při chytání. Před lety mě kamarád naučil psát si své číslo dresu nahoru na bílou pásku a ještě si dělám takovou spíše srandičku, zezadu nahoru si píšu „zářezy“, góly které dám tou danou hokejkou,“ vysvětluje své nerituály Pavel. A omotávky  letos fungují, alespoň prozatím. Za Masaryčku už rozvlnil síť v brance soupeře šestkrát.

Myšlenka na to, že Tomaník oblékne dres s medvědí tlapou se v jeho hlavě rodila postupně. „Nejdřív jsem se snažil najít nějaký tým v první nebo druhé lize kolem Brna. Ale většina týmu byla plná. Pak byla jedna z možností univerzitní liga. Chtěl jsem do Muni. Hrál tam loni Bláža a nemohl si tým a podmínky vynachválit. Pak stačilo jen napsat Pepovi Novákovi,“ vypraví.

Ideální večer? Na Vánoce u kapra

A jak si představuje Pavel ideální večer? „Vždy to jsou Vánoce, kdy se doma všichni na pár dní potkáme. Máme to v rodině složitější. Bratr studuje doktorát na Yaleove univerzitě a do Česka se vrací jen na Vánoce. Ideální večer je proto večeře u stolu nad kaprem a bramborovým salátem,“ svěřuje se více než 190 centimetrů vysoký útočník.

Mimo kapra a salátu nepohrdne Pavel, jako každý syn, ani jiným jídlem od maminky. „Hodně mám rád maminčinu svíčkovou a hlavně maso. Mám rád i ryby. U nealka mám bohužel slabost pro melounovou arizonu. U alkoholu to je jakákoliv whiskey,“ prozrazuje hokejista, který ještě loni hrál extraligu za juniorku Olomouce a za muže první ligu v Přerově

Nemá rád brzdy. Na tréninku, ani v zápase

Kdyby nedeptal morálku gólmanům a nezvedal ze sedaček fanoušky svého týmu, asi by lidi bavil jako hráč amerického fotbalu. „Naučil mě ho starší brácha a teď mě nemůže pustit. Rádi spolu sledujeme New England Patriots a hlavně Toma Bradyho. Ale jinak jsem celý život hrál hokej, takže by si se mnou asi nikdo  fotbálek nezahrál. Na druhou stranu mi jde florbal,“ říká Pavel.

Mladší, ze dvou Pavlových bratrů, zase dopomohl brněnském snajprovi k trenérské licenci. „Můj šestiletý brácha je další z mých největších koníčků. Je v první třídě a už také válí hokej. Jeden z důvodů, proč jsem si udělal trenérskou licenci byl právě on,“ odhaluje Tomaník. Kromě toho také rád cestuje. Byl třeba v Římě či Amsterdamu.

Pavel se svým bráchou

Když příjde na řadu trénink, v oblíbené činnosti se shodne se svými spoluhráči. „Nejradši mám tradičně bago a dělání si srandy ze spoluhráčů. Naopak nemám rád brzdy. A to jak na tréninku tak v zápase,“ ukončuje naše povídání Pavel Tomaník.