Postupně se nám daří bourat mosty a probouzet v lidech zájem, říká o univerzitním týmu Josef Novák
Brno – V kabině hokejové Techniky se zrodila myšlenka, která nemá v Brně obdoby. Josef Novák sledoval zpovzdálí, jak se jeho spoluhráči Peter Bustin a Ondřej Stehlík baví o založení univerzitního týmu. Když mu nabídli, aby se do jejich plánů zapojil, neváhal ani chvíli. „Vidím, že projekt má smysl, podobných věcí by mělo být více,“ říká třetí ze zakladatelů HC Masaryk University.
Co vás na myšlence univerzitního hokejového týmu nadchlo nejvíc? Kvůli čemu jste si řekl, že tohle za to stojí a půjdete do toho?
Nadchlo mě to z více důvodů. Za prvé je to hlavně pro mladé kluky. My jsme si už na vlastní kůži zažili, jaké to je studovat a hrát hokej na určité úrovni. Hodně lidí se mě ptalo, jak to můžu zvládat. Pro kluky je tohle optimální, a pokud se to podaří dotáhnout alespoň na 50% NCAA v dlouhodobém horizontu, tak si může hokejista po škole vybrat – buď bude hrát hokej profesionálně, nebo se věnovat oboru, který studoval. A to je příjemné. Druhým hlavním důvodem je to, že se vytvoří určitá fanouškovská a studentská kultura, lidé budou mít na co být hrdí a budou se tím bavit. Vždyť sport se hraje i pro diváky.
Jak jste se vlastně k projektu dostal?
Kluci začali tuhle myšlenku řešit o něco dřív. Byl jsem s nimi v jedné kabině, pozoroval je a v duchu jim fandil. Když pak za mnou přišli, jestli do toho nechci jít s nimi, souhlasil jsem. Vidím, že projekt má smysl, podobných věcí by mělo být více.
Jak často jste měli v zakladatelském týmu neshody? Bylo těžké najít optimální myšlenky, se kterými by souhlasili všichni?
Nikdy jsme se nehádali. A to je na tom všem u nás to nejlepší. Máme stejnou vizi, takovou přirozenou, a víme, že každý jedná tak, abychom ji naplnili. Samozřejmě existují různé názory, ale vždy najdeme shody. A zdůrazňuji, že demokraticky. (smích)
Většina lidí si ani nedokáže představit, kolik je za tím vším práce. Co pro vás je, nebo bylo, v průběhu plánování projektů nejtěžší? Řekl jste si někdy, že to snad ani nemá cenu?
Nikdy jsem si neřekl, že to nemá cenu. Tohle totiž má velkou cenu. Nejtěžší pro mě bylo narušení denního režimu, ale už jsem si ho zase srovnal. Z realizačního hlediska je těžké všechno, protože začínáme a lidé jsou k tomu skeptičtí. Postupně se nám daří bourat mosty a probouzet v nich zájem, což nám otevírá další a další dveře.
Snaha celého zakladatelského týmu míří k vytoužené metě, zanedlouho se odehraje první zápas. Jaká bude vaše role u týmu?
Aktuálně nedokážu přesně říct, kdo bude zastávat jakou roli. Ještě řešíme to, komu co připadne do kompetence. Hlavně kvůli pracovnímu vytížení Ondry a Petě. Ale protože mám největší časovou flexibilitu, očekávám, že se zapotím. (smích)
Kdyby to bylo jen na vás, co byste si vybral nejradši?
Upřímně je mi to celkem jedno. Kromě řešení právních a účetních věcí.
Budete se soustředit i na fanoušky, zpestření zápasů pro ně. Jak byste je pozval na univerzitní hokej? Nalákal i ty, co na zimák běžně nechodí…
Jak už jsem říkal dříve, hokej se hraje pro fanoušky. Vzniká něco nového, spojeného s jejich univerzitou, a můžou tak být od začátku součástí něčeho velkého. Na to, co jsme pro ně připravili, se můžou přijít podívat na vlastní oči. Budou se bavit, a to je pro nás hlavní.